|
Historicky tvoří lustr hlavní typ svítidla v interiéru - v chrámových lodích, v sálových prostorách, svěšen se stropu, osazen svícemi sloužil jako hlavní zdroj umělého osvětlení. V podstatě vždy, vedle osvětlovací funkce, byl specifickým výtvarným dílem. Měnil se materiál, byl jím kov, sklo, porcelán, světelný zdroj ale zůstával neměnný, byly jím svíce.
Po krátkou dobu se vyráběly lustry plynové, když byl zaveden elektrický proud, lustry ovládly žárovky.
Umístění lustru v místnosti
Lustry tradičně visely uprostřed místnosti po stovky let. S postupující elektrifikací bylo standardem umístění jediného vývodu zdroje elektřiny, opět uprostřed místnosti. Tato tradice se příliš nezměnila ani dnes.
Když lustr, tak jaký?
Jsou dvě hlavní možnosti aplikace centrálního svítidla - ve starších objektech, při rekonstrukcích a novém vybavování těchto prostor na jedné straně, a u novostaveb na straně druhé.
Při výběru vhodného stropního svítidla je nejdůležitější posoudit prostor jako celek. Potřebujeme prostor dojmově snížit, či naopak je nutné pro opačný efekt svítit do stropu?
Chceme, aby bylo svítidlo dominantou, nebo pouze nevtíravým doplňkem, ovšem s dokonalými světelnětechnickými parametry?
Sladění s celým interiérem je samozřejmostí. Ze světelného hlediska je nutné vycházet z celkové koncepce. Je lustr hlavním - jediným svítidlem, nebo je součástí soustavy několika či mnoha dalších svítidel?
Stmívání a natáčení lustrů
Je-li centrální svítidlo v místnosti umístěno jako jediné, přijde vhod regulace svítidla - buď stmívání celého, třeba vícezdrojového svítidla, nebo naopak zapojení zdrojů do více okruhů a jejich samostatné ovládání.
Současná svítidla reagují na hektičnost doby, na proměňující se nároky. Když už musí být svítidlo fixováno na stropní vývod, lze je alespoň natáčet, ohýbat, tedy směrovat. |
