Lustry – kompletní průvodce
Lustr slouží k osvětlení obytných místností, umisťuje se na stropě místnosti. Lustr se skládá z ramen a krku. V závislosti na jeho typu může obsahovat stojany na svíčky nebo elektrické žárovky a kabely pro přívod elektrické energie. Kabely jsou uschovány uvnitř lustru.
Historicky tvoří lustr hlavní typ svítidla v interiéru – v chrámových lodích, v sálových prostorách, svěšen se stropu, osazen svícemi sloužil jako hlavní zdroj umělého osvětlení. V podstatě vždy, vedle osvětlovací funkce, byl specifickým výtvarným dílem. Měnil se materiál, byl jím kov, sklo, porcelán, světelný zdroj ale zůstával neměnný, byly jím svíce.
Po krátkou dobu se vyráběly lustry plynové, když byl zaveden elektrický proud, lustry ovládly žárovky.
První křišťálové lustry
První zmínky o svítidlech zdobených ověsy z horského křišťálu a později ze skla se dochovaly z doby kolem poloviny 16. století z italských Benátek. Nic podrobnějšího o těchto lustrech není známo.
První známý lustr bohatě zdobený skleněnými ověsy byl vyroben ve Francii. Zhotovil jej mistr Bernard Perrot ve sklárně v Orleánsu v roce 1673.
V našich zemích se dochovaly zmínky o výrobě prvních křišťálových svítidel (Lampen von Cristallen) z roku 1677 ze sklárny v Borové, kterou v té době vedli Francouzi Decoré a Barrot. O skleněných svítidlech se k roku 1685 zmiňují také výkazy vídeňského skladu novohradských skláren hrabat Buquoyů. I tuto sklárnu vedl Francouz, jmenoval se Louis d´Ossimont.
České křišťálové lustry
Na počátku 18. století nastala ve vývoji svítidel zdobených sklem zásadní technologická změna. S rozvojem výroby broušené čirého bezbarvého skla se rozvinula i technika broušení ověsů a dalších dílců těchto svítidel. Vybroušené plochy jednotlivých skleněných součástí neměly jen estetickou funkci, zbroušené hladké plochy dále zvyšovaly i svítivost a nový typ ověsů si rychle získal oblibu.
Byly to právě české země, kde během první čtvrtiny 18. století vznikl křišťálový lustr (či obecněji svítidlo) v té podobě, jak jej známe dnes. Byl to obrovský úspěch a české lustry porážely, podobně jako tomu bylo u stolního broušeného a rytého skla, zahraniční konkurenci.
Lustry z foukaného skla
Teprve nástup plynového a elektrického světla, jehož větší svítivost již nezbytně nevyžadovala její zvyšování v samé konstrukci svítidla, vedl k odklonu od křišťálového svítidla ke svítidlům z foukaného skla.
Křišťálové svítidlo se ale neztratilo, podrželo si svou podobu velmi vhodného doplňku luxusního interiéru. S nástupem lisovaného skla se sice výroba skleněných ověsů a dalších doplňků křišťálových svítidel zlevnila, přesto zůstal tento typ svítidla i po celé 20. století symbolem luxusu.
Moderní lustry
Se stále se zvyšujícím výkonem elektrických žárovek nastal ve světelné technice naprostý zlom. Zatímco u všech předchozích druhů osvětlení šlo při konstrukci svítidel o to, aby se svítivost zdroje podpořila a zvýšila, u moderních žárovek je světlo již tak intenzivní, že je třeba jeho ostrou záři pomocí lustru rozptylovat. Výrobci lustrů od té doby až podnes řeší především úkol, jak dosáhnout maximálního rozptylu světla s minimální ztrátou svítivosti.
Umístění lustru v místnosti
Lustry tradičně visely uprostřed místnosti po stovky let. S postupující elektrifikací bylo standardem umístění jediného vývodu zdroje elektřiny, opět uprostřed místnosti. Tato tradice se příliš nezměnila ani dnes.
Když lustr, tak jaký?
Jsou dvě hlavní možnosti aplikace centrálního svítidla – ve starších objektech, při rekonstrukcích a novém vybavování těchto prostor na jedné straně, a u novostaveb na straně druhé.
Při výběru vhodného stropního svítidla je nejdůležitější posoudit prostor jako celek. Potřebujeme prostor dojmově snížit, či naopak je nutné pro opačný efekt svítit do stropu?
Chceme, aby bylo svítidlo dominantou, nebo pouze nevtíravým doplňkem, ovšem s dokonalými světelně-technickými parametry?
Sladění s celým interiérem je samozřejmostí. Ze světelného hlediska je nutné vycházet z celkové koncepce. Je lustr hlavním – jediným svítidlem, nebo je součástí soustavy několika či mnoha dalších svítidel?
Stmívání a natáčení lustrů
Je-li centrální svítidlo v místnosti umístěno jako jediné, přijde vhod regulace svítidla – buď stmívání celého, třeba vícezdrojového svítidla, nebo naopak zapojení zdrojů do více okruhů a jejich samostatné ovládání.
Současná svítidla reagují na hektičnost doby, na proměňující se nároky. Když už musí být svítidlo fixováno na stropní vývod, lze je alespoň natáčet, ohýbat, tedy směrovat.
Lustr se na strop připevňuje většinou zavěšením na háček, který je ve stropě uchycen v hmoždince. Podobně jako veškeré vybavení interiéru podléhá i lustr módním změnám a reakcím na umělecké směry, které ovlivňují společnost.
